Nesnáším, když mám problém, a někdo mi řekne: Musíš se mít víc ráda. Musíš odpustit. Koukni se na toho a toho gurua, on má dobré kurzy. Vždyť na sobě pracuju už tak dlouho.
Co se může skrývat za tou dobrou snahou lidí naznačit mi, že se mám mít víc ráda? Komu mám odpustit? A co? Vždyť já už se na nikoho nezlobím…
Ale možná se trochu zlobím na sebe, že jsem si do života znovu přitáhla tu paní, které vadilo něco, co jsem řekla. A bolí mě, že jsem s otevřeným srdcem schytala nálož nadávek. Zlobím se na sebe, že si přitahuju zlé věci, které bolí. Vyčítám si, že jsem tomu nepředešla. Že jsem včas neudělala něco, aby se ta paní nerozčílila.
Máte to taky tak?
Proč nás snaha o harmonii občas dovede k úzkosti?
Co s tím, když nemůžeme řídit jiné lidi, ale toužíme po lásce? Proč v nás narůstá vnitřní tlak?
A ani kdybychom se rozkrájeli, nezabráníme někomu, aby na nás hledal chyby, když bude mít na to chuť. Lidí je spousta, každý na různé úrovni vědomí. Každý má své bolístky. Někdy jim spustíme automatické obranné nebo útočné reakce tím, že jim něco připomeneme. A tomu ani nejšikovnější, předvídavá mysl nezabrání. Ačkoli se nám snaží namluvit, že když se budeme víc snažit, tak naše mysl nás ochrání a všemu předem zabrání.
Jak to tedy udělat, když se na nás někdo zlobí, a my jsme v tom nevinně? Když se někdo, na kom nám záleží, rozhodne přestat komunikovat, poněvadž emočně zareaguje na něco, čím jsme, jak na něj působíme, co jsme udělali či neudělali, řekli či neřekli…
Jak se orientovat v tom světě, kde si každý dělá, co chce, ačkoli my se snažíme o harmonické vztahy? 🙂
Protože, když nás ty reakce ostatních bolí, a když to neřešíme, narůstá v nás tlak a úzkost při každé další interakci. A začínáme od sebe odháněnt přesně to, po čem nejvíc toužíme. Stáváme se tlakovým hrncem, z kterého jemně syčí pára. A každý tu páru cítí. Ty, kteří nechtějí drama, to odpuzuje od naší reality. Ty, kteří po dramatu touží, to přitahuje.
Někteří lidé se potřebují pohádat, někoho zranit, aby se cítili lépe. Láká je náš tlakový hrnec. Přijdou si rýpnout, aby se v tom jejich hrnci trochu snížil tlak tím, co ze sebe pustí.
Jak se neviditelná zranění a vzorce z minulosti zapisují do těla
Může se jednat jen o podobnou situaci. Třeba vás odmítli při prvním pracovním pohovoru. Tak budete mít vysoký tep a silnou úzkost při každém dalším pohovoru. A v jiných situacích budete klidní.
Možná vám v dětství bez vysvětlení zamítli nějaké literární dílo (jako mě), a vás to zablokovalo, že už nikdy nic nenapíšete. A pak máte napsat ve škole nějakou písemnou práci, slohovku, a nedaří se vám vymáčknout ani slovo. Jste v podvědomém stresu, který si možná už ani neuvědomujete. Mysl vás chrání tím, že nedovolí spontánní písemný projev, ačkoli je v dané chvíli víc než žádoucí.
Způsobů, jak si pomoci je mnoho. Já vám doporučuji začít vnímáním těla.
Pokud vámi proudí božská hojnost, budete pravděpodobně fyzicky uvolnění, dokážete se rozvalit v křesle, spontánně se zasmát, mávnout rukou nad maličkostmi, ale taky se soucitně a bez agrese zastat sami sebe.
Jestliže jste napjatí, mysl vám jede na plné obrátky, pochybujete, vyčítáte sobě či jiným, cyklí se vám vzpomínky, vaše tělo asi uvolněné není. V tom případě jste se stali tím tlakovým hrncem, který nepřitahuje to, po čem toužíte, ale tvoříte si situace, v nichž se vaše napětí uvolní. Třeba konflikt, nehodu, úraz. Cokoli, co zastaví to napětí, protože křeč, stažení a napětí brání proudu života.
Naslouchejte signalizaci svého těla: Kde držíte napětí?
Cítíte teď v těle nějaké napětí?
Je tam dlouho nebo se to místo stáhne jen v určitých situacích?
Máte v tom místě už zánět? Nějaký dlouhodobější problém, který se vám zatím nepodařilo vyřešit?
Podle stavu svého těla poznáte, zda umožňujete, aby vám vesmír dodal vysněnou “zásilku”, nebo před ní udržujete “zavřené dveře”.
Máte pocit, že jste v napětí pořád, a nevidíte cestu ven?
Upřímně, jak často se pokoušíte hovořit se svým tělem? Kolikrát denně ho pochválíte nebo pohladíte?
Láska a vědomý dotek jako klíč k uvolnění buněčných programů
Láska je lék, láska uvolňuje. Pokud má některé vaše místo “hlad” po lásce, “nedostatek” lásky, jsou v něm zamotatné vzpomínky a negativní přesvědčení (třeba ta dříve zmiňovaná zlost sami na sebe, že si přitahujete bolest), promítá se vám to do toho, co vidíte kolem sebe. Nedostatek lásky. Hlad po lásce.
Začněte u svého těla. Pohlaďte jej.
Ano zní to jako klišé, ale vaše buňky to ucítí. Ony rozumí vaší snaze převzít vedení. Stát se kapitánem vaší lodi. Ony se radují, že chcete přestat jet na autopilota. Tetelí se nadšením, když vnímají, že vám na nich záleží. Vždyť vaše tělo bez přestání pracuje jen a jen pro vás. Miluje vás. Dělá, co může, na základě programů, které byly nahrány do vaší mysli během vašeho příchodu na tento svět.
Máte to ve svých rukou. Začněte láskou ke svým buňkám. Mír ve světě, klidná, uvolněná radost ve vašich vztazích, to vše začíná mírem mezi vašimi buňkami, jak říká Kryon.
Pohlaďte svou ztuhlou šíji, jako to teď udělám já. „Omlouvám se ti, že se pořád bojím, že mi někdo ublíží, a udržuju tě v pohotovosti a v tlaku. A ty pak bolíš, protože voláš o pomoc.“
V tlaku a napětí se nedá pořádně žít. Minimálně to není hezký život. Do staženého místa nedojde dost živin. Svaly jsou unavené z křeče, nejsou šťastné, ale přepracované. A když se naše tělo neraduje, promítá se nám to do nálady. My a naše tělo jsme jedno.
„Milé tělo, omlouvám se ti za svůj neustálý strach, že se mi něco stane. Že chvilku nedám pozor a přijde rána. Bolest, kterou jsem nečekala. Ohrožení, které může i zničit všechno, na čem jsem dosud pracovala, na čem mi moc záleží, co nechci ztratit. Někde na nějaké úrovni to v sobě pořád mám. Brání mi to přijímat. Možná už to úplně nezavírá dveře mojí hojnosti jako dřív. Ale minimálně je výrazně přijímá. Co kdyby to, co přijmu, bylo zlé? Jak já to mám předem vědět?„
„Milé tělo, omlouvám se ti, že stále váhám, stále se mi chce bát. Jsem na to zvyklá. Nevidím na úrovni své mysli žádné jiné řešení, než být chronicky opatrná, stále ve střehu, v akci. Nikdy se neuvolním úplně, mohlo by se stát něco nečekaného.“
Tak jsem stále naprogramovaná z dětství, možná z našeho rodu, či z minulých životů. To je jedno, odkud to mám. Ale v mysli mám tento program. Stále makat, jet na plné obrázky. V mysli i v těle. Činem a bystrou myslí stále zabraňovat nejhoršímu.
Neuvědomuji si, že tím, že to „nejhorší“ očekávám, a snažím se proti němu činit preventivní opatření, nechtěně k němu vlastně směřuji a zhmotňuji si jej. Protože nač myslíme, nač se zaměřujeme, to roste.
Nebylo by lepší si lehnout a nechat to být? Možná. Nevím, kolik minut to dokážu. 🫶
„Přesto tě mé milé tělo miluju. A čím víc tě budu hladit a odpouštět si tohle hrozné naprogramování na tlak, výkon, stažení a nepřetržitou opatrnost, tím víc se to bude rozpouštět. Ty programy ztrácí sílu.“
A moje tělo ví, že jsem s ním, a že ten tlak můžeme postupně polevovat. Že těch chvílí, kdy se spolu obejmeme a já mu dám najevo, že mi na něm záleží, je čím dál víc. Mé tělo se začíná usmívat, a těší se, kdy si na něj opět vzpomenu. Mé srdíčko bije s radostí, že za svou věrnou dřinu oceněné. Já si vážím svého těla. Já mu to dávám najevo svou pozorností, stravou, pohybem, péčí, slovy, pohlazením, klidem.
A pomalu se osvobozuji, díky spolupráci s mými buňkami, s mou DNA. Díky tomu, že si uvědomuji svou jednotu. Díky lásce směřované ke všem mým částem. Díky svému tělu, které je úžasným zdejším „vozidlem“, „příbytkem“ pro mou duši.
Praktické nástroje pro trvalou proměnu
Ano existuje spousta technik, které k tomu můžete přidat. Já třeba miluji poklepávání (techniku emoční svobody) a hloubkovou práci s energií (třeba s energií světelného těla). Vás může lákat cokoli jiného, nechte se vést intuicí.
🔗 Pokud chcete jít do hloubky a zpracovat si podvědomá přesvědčení, strachy i vnitřního kritika přesně krok za krokem, mrkněte na můj kurz SEBEVĚDOMÍ S EMOČNÍ SVOBODOU
🔗 A jestli vás láká vyladit své jemnohmotné energie, uvolnit hluboké bloky na úrovni vibračních těl a projít trvalou harmonizací, zvu vás do kurzu PROBUZENÍ SVĚTELNÉHO TĚLA
Nenechme své tělo hladovět po lásce. Vždyť právě tímto tělem obejmeme svého nového partnera. Tímto tělem si sedneme do křesla ve vysněné práci. Tímto tělem nastartujeme sekačku na zahradě vytouženého domečku. Tímto tělem vytvoříme miminko, které si přejeme mít.
Dejme lásku svému tělu a odpusťme si, že jsme po něm křičeli, že jsme mu způsobovali úzkost omezeným myšlením.
Přestáváme tím přitahovat křik. A začínáme přitahovat lásku.
Které místo na těle vám právě teď hlásí, že potřebuje trochu víc lásky a pohlazení?
