Milovaná Sluncem: Zahrada
Kapitola 6

Kapitola 6 (Jak komunikovat se Zemí) z prvního dílu (Zahrada) audioknihy Milovaná Sluncem od Soni Siepakové

Tento spirituální, fantasy román odráží vnitřní proměnu dívky. Ta díky spirituálním technikám, které se naučí v mysterijní škole, najde sílu stát se moudrou a mocnou faraonkou. Nechejte se inspirovat…

Je velmi brzy ráno, na trávě rosa, v níž se nádherně třpytí paprsky nedávno vyšlého slunce, a Meritaton bosýma nohama pomalu kráčí kolem svého šamanského kruhu. Dnes má v plánu přijít na to, jak se komunikuje se Zemí a jak jí v tom může pomoci ten šamanský kruh…

A proč je tu tak brzy? No, trošku nemohla spát… Trápí ji, že je zamilovaná do zahradníka Pekshenkareho, který ji má asi taky trošku rád. Jenže oficiálně to mezi nimi nemá žádnou budoucnost, navíc jsou tak rozdílní… A přesto je vedle něj šťastná… Lásku zřejmě nezajímají rozumné důvody.

Meritaton chvíli uvažovala, jestli si zavolá na pomoc Ashtara, nebo jestli se telepaticky, na dálku nezeptá otce… Pak se rozhodla, že na to zkusí nejdřív přijít sama. Třeba bude stačit vizualizace s krásnými emocemi jako při přivolávání deště. Anebo má zkusit zpívat jako ta malinkatá víla?

Meritaton se roztočila uprostřed kruhu s rukama rozpaženýma, až se jí z toho motala hlava, a tiše zašeptala: Prosím o radu, prosím o pomoc, prosím o vedení, jak mluvit se Zemí! Děkuji!

Pak sebou plácla do trávy mezi polínka a chvíli se zavřenýma očima jen tak ležela. Přála si úplně vypnout všechny myšlenky. Aby se jí mezi tiché, intuitivní rady nepletly její vlastní nápady.

Náhle pocítila v nohou teplo, které se jí pomalinku rozlévalo po těle. Cítila, jak ji samotná Země vítá! Nepotřebuje žádné zprostředkovatele! Leží na té, s níž chce mluvit! Zde není žádný problém!

Meritaton se cítí blaženě. Tráva s rosou ji příjemně hladí po kůži, voňavé dřevo jejího šamanského kruhu ji připomíná chvíle s Pekshenkarem, sluníčko hřeje od východu… Děkuji ti, Země, že je mi tady s tebou tak krásně! Všechno je tu nádherné! Jsem velmi šťastná! S tebou, na Zemi, milá Země…

Meritaton se snaží představit si ve svém srdci velikou kouli zeleného, láskyplného světla, jak ji to učila chůva, a po chvilce tu svítící kouli spouští pod sebe, do hlíny, do Země, hluboko, až do jejího středu… Aby Země cítila, jak jí má Meritaton ráda! Že je vděčná za všechno, co jí Země dává!

A najednou jakoby v hlavě slyší, že na tom kruhu, kde právě leží, jsou významné světové strany. Každá z nich něco znamená. Je ráno, slunce právě vylezlo na východě, tak nebude těžké označit si východ.

Meritaton rázem vyskakuje a nadšeně přemýšlí, jak si ho označí. Možná bude stačit jen přetočit bokem pár polínek… Nebo si donese nějaký symbol? Co je symbolem východu? Slunce, to je jasné. Ale jak sehnat slunce… Co takhle kupka písku? Nebo si sem nasadí nějakou žlutou květinu? Jenže květiny uvadnou. Mohla by si to slunce vyrýt do destičky, a tu si nechat vypálit. Nebo si rovnou okrojí destičku do tvaru slunce! Uvidíme, co bude lepší. Udělá to ještě dnes! To bude zábava!

Ale co dál? Jaké symboly dát ostatním stranám? Vlastně, co mají ty strany znamenat? Východ přeci nemusí souviset jen se Sluncem…

Hm… Neposedná mysl Meritaton nenachází řešení. Opět se tedy roztočí a zadýchaně si lehá. V klidu, bez myšlenek, trpělivě čeká…

Kruh je znakem nekonečna, věčnosti a kontinuity stvoření. Představuje harmonii mezi všemi částmi celku. Nic nevyčnívá z řady, neustupuje do pozadí, nevyvyšuje se nad ostatní. Žádný kousek kruhu nelze vynechat, protože bez nich by kruh nebyl kompletní. Všichni jsou důležití, a vzájemně se ovlivňují, buď přímo, nebo řetězovou reakcí. Kdykoli si, milá Meritaton, najdeš chvilku a zaměříš se na jednotlivé části kruhu s jejich významy – bohatě stačí, když jej rozdělíš na čtyři díly podle světových stran – obnovuješ si rovnováhu sama v sobě, a současně i ve světě kolem sebe, neboť svět, který si tvoříš pro sebe, sdílíš s mnoha dalšími účastníky.

Současně tě samozřejmě ovlivňuje i jejich tvorba. Nicméně cokoli s vyššími vibracemi ovlivňuje silně své okolí, a pozvedá i níže vibrující tvorbu ostatních. Tak jako tma nedokáže sama od sebe vyskočit z kouta a zatemnit místnost rozzářenou svíčkami…

Bosé nožky, mokré od rosy, opět cupitají kolem kruhu. Meritaton si marně zkouší vzpomenout, jestli je jih v kruhu vlevo nebo vpravo od značky pro východ.

Země však teď nějak mlčí. Nebo to jen Meritaton přestala být na příjmu? Dívka si rozmrzele dupla nožkou do trávy.

V tom jí za zády zašelestila ptačí křídla. Krásný bílý pták, zřejmě orel, se uvelebil na jednom z polínek naproti ní, a s hlavičkou nakloněnou na stranu si ji prohlíží.

Ahoj ptáku. Přiletěl sis odpočinout od lovení myší?

Orel zakroutí hlavou, jako by jí odpovídal, že ne. A dál se na ni mlčky dívá.

Meritaton se zasměje. No toto! Když jsem ztratila telepatické spojení přímo se Zemí, posílá mi ptáka, co mi odpovídá hlavou! Báječné! Děkuji, Země!

Sklonila se k pytlíku, v němž si donesla svačinu. Třeba by bílému orlovi chutnala její snídaně. Natáhne ruku s kusem koláče, ale orel důstojně zůstává na svém polínku.

Chvíli se na sebe dívají, a pak si Meritaton vzdychne. Takový pěkný pták… Škoda, že nemám nějakého vlastního mazlíčka. Který by ke mně přišel blíž, nechal se pohladit. Mohlo by to být pěkné.

Dívka běží loukou

ani se bát toho, koho miluji. Přála bych si, abychom se měli rádi prostě jen tak, přirozeně a hned… Zeptám se chůvy, jestli by mi nemohla sehnat nějaké hodné zvířátko…

Najednou jí začalo připadat, že k ní bílý orel něco vysílá. Energie kolem se změnila, jako by zhutněla, zkrystalizovala. Meritaton upadla do mírného transu, a s koláčem v rukou tiše zírala do ptačích očí.

Jsem Bílý Orel, Duch předků, momentálně v podobě zvířete, neboť respektuji tvé přání nežádat tentokrát o pomoc ani lidi, ani světelné bytosti. Přišel jsem ti poradit, co s tím kruhem. Vidím, že se snažíš komunikovat přímo se Zemí.

Děkuji, Bílý Orle! To jsi vymyslel opravdu chytře! Nikdy by mne nenapadlo, že mne může někdo nakolik respektovat, až si dokonce změní podobu, aby neporušil má přání! To je ale krásné! Vysvětlíš mi tedy, co mám dělat? Jak se s tím kruhem vyrábí harmonie?

Otázka světových stran a čtyř sektorů šamanského kruhu je téma poněkud obsáhlejší, milá Meritaton, takže se Země rozhodla předat ti informace skrze mne, za podpory pohledu z očí do očí.

Ale než přejdeme k jednotlivým stranám šamanského kruhu, víš ty vůbec, Meritaton, kdo je to šaman?

Ani ne. Ale představuji si ho jako takového přírodního kouzelníka.

Ano, to je velmi trefné! Šikovná hlavička! Víc teď vysvětlovat není nutné. Pojďme rovnou na východ, který sis už v kruhu označila.

Východní bod představuje nový počátek, zrození ideje, která se pak začne materializovat. Jako semínko na jaře, když jej životní síla prolomí a ven se vydere klíček. Východ je jarem v ročních obdobích, a současně duchovním tělem člověka, neboť duch oživuje hmotu. Spojován může být rovněž s větrem, který tyto myšlenky šíří, jako když roznáší semínka po krajině. Dále sem řadíme říši minerálů. Kameny uskladňují informace, tedy ducha, ačkoli nevykazují pro člověka viditelný pohyb.

Do šamanského kruhu se vstupuje z východního směru, jako když duch či duše aktivuje hmotu, aby vznikl nový život, jak už jsem řekl. Potom se přesouváme směrem doleva, na jih, potom na západ a na sever. Vycházíme ven opět na východě. Symbolicky tak procházíme vlastním životem, ročními obdobími, či strukturou vlastního těla, jež se skládá z mysli, emocí, fyzična a ducha.

Další částí kruhu je jih, symbolizující léto a Zemi. Semínko už vyklíčilo, dítě se narodilo. Nyní ke svému růstu potřebuje výživu ze Země či od matky. Vyžaduje ochranu, a současně touží nalézt své místo na Zemi. Mláďata rostou rychle, plná života poznávají sebe a bezprostřední okolí různým zkoušením a pozorováním fyzické roviny. Vzhledem k potřebě výživy, stability a bezpečí, jako když musí rostlina nejprve zakořenit, než přejde ke zpevňování kmínku, řadíme sem říši rostlinnou, a element Země.

Nyní se přesuneme na západ, jemuž se připisuje souvislost se středním věkem. Člověk navazuje vztahy mimo rodinu, jež mnohdy vedou k založení nové, vlastní rodiny. Rostliny se po zpevnění a vyzrání pustí do tvorby květů a semen; dospělá zvířata se páří a přivádějí na svět mláďata.

U člověka zastupuje západ emoční tělo a element, živel vody. Naše emoce mohou být rozbouřené jako peřeje či klidné jako voda v tůňce. Voda nám zahání žízeň, konejší nás, nebo čistí, symbolicky, od pocitu viny…

Emoční zralost je nezbytným předpokladem mistrovství mysli. Koho rozhodí jeho vlastní pocity a vjemy, nemůže být mistrem tvoření reality, přesně jako se to učí i ve vaší škole. Proto tam máte ty zkoušky strachu s krokodýly. A to mi připomíná, že na západ patří rovněž říše živočichů. Vzhledem k jejich pohybu jsou o něco složitější než rostliny.

A na závěr nás v kruhu čeká strana severní. Ta zastupuje zimu a starší věk. Příroda i člověk zde mají jakoby největší aktivitu či vrchol zralosti za sebou, regenerují se, odpočívají, sbírají síly na příští jaro… Člověk rekapituluje svůj život, zkouší nabýt moudrosti analýzou toho, co prožil. Zima nemusí nutně znamenat stáří. Je to jednoduše čtvrtá fáze cyklů, jimiž procházíme den co den.

Duch nás na východě pobídl k činu, který jsme na jihu zrealizovali, na západě sdíleli, a na severu se ze svého prožitku snažíme poučit. Výsledkem může být chuť vytvořit si něco podobného znovu, s menší či větší obměnou, nebo to už nikdy příště nedělat, a zaměřit se v novém cyklu na něco jiného. Kvůli tomuto aspektu rozhodování na základě svobodné vůle řadíme k severu člověka.

Sever svým klidem, tichem a chladem naznačuje rovněž to, že abychom došli skutečné moudrosti, měla by být naše mysl klidná jako hladina horského jezera, v němž se odráží božský duch z východní strany. Naše vezdejší dobrodružství obohacují ducha, který nás pak inspiruje novými nápady. Bůh čili vesmírná tvůrčí síla se učí skrze projev v naší fyzické, emoční a mentální rovině. A tak je jakýkoli náš prožitek důležitý jak pro naši duši, jež je kouskem vesmírné, božské síly, tak i pro samotnou tuto vesmírnou sílu, která se díky našemu prožitku obohatila o nové zkušenosti.

Všechny zkušenosti jsou tedy vždycky dobré, a všechno spolu souvisí. Pokud se budeme snažit postupovat podobným směrem, jakým probíhá vývoj přírody a člověka, tím myslím, půjdeme-li po proudu, je snadné plout na vlně harmonie a božského tvoření, bez ohledu na to, jaké situace nás potkají. I z těžkých dramat se dá vytěžit bohatství.

Mistr, který už tyto zákonitosti vysledoval, si dokáže zachovávat dobrou náladu, sílu, odvahu a naději, i kdyby ho cyklus zavanul na pomyslné dno přírodní katastrofy či války. Dokonce platí, že čím větší mistr, tím větší výkyvy ve vnější realitě si může přitahovat, aby si otestoval svou fyzickou, duševní, mentální, emoční stabilitu a odolnost. Neboť právě v záplavě největšího strachu a beznaděje je nejvíce zapotřebí, abychom se vědomě přeladili na nový, pozitivnější potenciál. Jen tím lze do daného okamžiku přinést nová, lepší řešení. Kdo podlehne destruktivním myšlenkám a emocím, jen sám sebe oslabí, a své utrpení si zbytečně prodlouží nebo dokonce i prohloubí.

Takže až tě duch východu opět vybídne k novému dobrodružství, následuj to volání, Meritaton. Buď jako klíčící semínko na jaře, které důvěřuje proudu života. Sleduj přirozený tok cyklu. Netlač se opačným směrem do severní zimy mysli. Klíčící semínko tam zmrzne a zahyne, nápad zanikne, projekt se nezrealizuje. Zbytečně si přivodíš utrpení jako svobodný orel lapený do klece vlastního strachu…

Meritaton se pomalu probouzí z hlubokého transu a zamrká očima. Po levé i pravé noze jí pochoduje čára mravenců. Už si odnesli půlku její snídaně…

2020 © Soňa Siepaková

Ankh. Knihy.

Milovaná Sluncem (audiokniha)

Fantasy příběh Milovaná Sluncem odráží vnitřní proměnu dívky. Ta, díky technikám z mysterijní školy, najde sílu stát se moudrou a mocnou faraonkou. Nechejte se inspirovat…