Milovaná Sluncem: Zahrada
Kapitola 5

Kapitola 5 (Povídání s průvodcem) z prvního dílu (Zahrada) audioknihy Milovaná Sluncem od Soni Siepakové

Tento spirituální, fantasy román odráží vnitřní proměnu dívky. Ta díky spirituálním technikám, které se naučí v mysterijní škole, najde sílu stát se moudrou a mocnou faraonkou. Nechejte se inspirovat…

Děkuji ti za pomoc, Pekshenkare! Ten kruh vypadá jako hvězda nebo slunce, když jsou ta polínka uspořádaná jako paprsky.

Rádo se stalo. A teď mi zatančíš?

Mladý zahradník se tvářil šibalsky, ale z tónu hlasu už bylo znát, že počítá s odmítnutím. Možná si to i v duchu přál. Velmi dobře si pamatoval na tu chvíli nedávno, kdy ho až zamrazilo, jak by takovéto situace mohly být pro něj nebezpečné.

Pekshenkare, já jsem ti přece navrhovala, že si v tom kruhu můžeš zatančit se mnou! Nebo jestli se stydíš tančit, můžeme si spolu zazpívat!

Jedno horší než druhé, má vzácná paní!

Neříkej mi vzácná paní! Odsekla Meritaton, zklamaná z Pekshenkarovy odmítavé reakce.

Nezlob se, prosím. Nechtěl jsem tě urazit! Já jen nejsem tak talentovaný, jako ty! Neměl jsem lekce zpěvu ani tance, nevím, jak se to správně dělá.

Nelži mi, Pekshenkare! Tvá máma ti zpívala před usnutím, má chůva se s ní zná.

Ale to jsem byl malinký, nepamatuji se na ty písně. Neznám žádný text ani melodii!

Ach jo. Meritaton si rezignovaně sedla na polínka svého překrásného kruhu. Slunce na ně svítilo jemně, zboku, bouda za zády halila půlku kruhu do příjemného stínu. Dřevo vonělo, nedaleký potůček zurčel, jakoby zpíval, keře ševelily v příjemném větříku…

Pekshenkare stál dál za ní bez hnutí. Nevěděl vůbec, co říct nebo udělat.

Po chvíli mlčení, a marného hledění do dívčiných zad, ho napadlo: Nemáš chuť na pár meruněk? Skočím pro ně!

Meritaton k němu pootočila hlavu a s úsměvem se zeptala: A dáš si taky? Se mnou tady v kruhu?

Samozřejmě! Moc rád!

A za pár minut už byl zpátky s košíkem jablek a meruněk.

Jak jsi to tak rychle stihnul?

Sklízel jsem to dneska ráno pro faraonův palác. Teď jsem jen naplnil košík z připravené hromady.

Aha, tak se posaď! Děkuji!

Chlapec s dívkou mlčky chroupali ovoce. Meritaton byla šťastná, že jsou zase spolu a dělají něco společně. Pekshenkare byl taky rád, že už se na něj dívka nezlobí. Nevěděl, jak vyjádřit, co se v něm odehrává, ale teď to nevadilo. Oči se mezitím samy domluvily…

Dlouho mlčet, to však není nic pro neposednou Meritaton. Jen co kousla do třetí meruňky, zase brebentila o svém novém šamanském kruhu.

A jaké přání si teď budeš chtít splnit, Meritaton? Když už déšť přivolávat umíš?

Chtěla bych být moudřejší.

Vždyť už jsi chytrá jako knihovna!

Ale nepovídej! Zasmála se Meritaton. Takové hloupé lichotky si nech pro někoho jiného.

Pro koho jiného? Komu mám podle tebe říkat, že je chytrý jako knihovna?

Nech toho, Pekshenkare. Někdo se určitě najde.

Nemyslím si. Ty a tvůj táta jste nejvzdělanější lidé, jaké znám.

Copak ty jsi někdy mluvil s mým tátou?

Ne přímo, ale poslouchal jsem, jak si jednou povídají s hlídačem pyramidy a s vrchním správcem, pro kterého pracuji. Měli schůzku v jednom altánu, a já tam nedaleko přesazoval květiny. Dost jsem z toho slyšel, a ze slov tvého otce mi až běhal mráz po zádech. Hluboce ho obdivuji. I tón jeho hlasu je takový zvláštní, majestátný. Nespěchá s odpovědí, vždy si všechno klidně rozmyslí a pořád se usmívá. Mluví, jako by viděl lidem do hlavy a znal jejich motivy a záměry… Nikdy na to nezapomenu.

Dívka, muž a duch

Pekshenkare, chtěl bys chodit do naší mysterijní školy? Mohu ti to zařídit! Já tam začnu chodit ještě letos, myslím. Nebo příští rok. Bylo by bezvadné, kdybychom se všechno učili spolu!

Asi ne, Meritaton. Mě ty knihy zas tak nebaví. Líbí se mi poslouchat tebe. Můžeš chodit do školy, a po škole přijít do zahrady ukázat mi, co jste tam brali.

Ale ne, to není ono.

Meritaton byla zase zklamaná. Dneska se mu to s ní nějak nedaří, kousal se do rtů zahradník. Co já s tou holkou mám jen dělat?

A nechtěl by ses aspoň naučit mluvit se svým průvodcem, Pekshenkare?

Meritaton z toho nápadu úplně pookřála! Stále se nechtěla vzdát naděje, že by k sobě se zahradníkem třeba přeci jen našli nějakou cestu. Bylo by tak krásné mít společného ještě něco dalšího, kromě zahrady, o čem by si mohli spolu povídat, co by mohli společně tvořit, snít o tom, plánovat… Společnou aktivitu, projekt… Aby se překlenula ta obrovská propast mezi nimi…

Tak moc by si Meritaton přála, aby si byli blíž, ať se od ní Pekshenkare pořád neodtahuje… Ať se tak necuká, kdykoli si vzpomene, že ona je tu paní, vzdělaná, mocná, krásná, co jednou bude možná vládnout celému státu… Zatímco on je pouhý sluha bez vzdělání, bez slavné budoucnosti… Ačkoli jsou oba stále ještě tak mladí, skoro děti, úplně sami ve veliké zahradě…

Meritaton se nadšeně zubí na zahradníka: Chceš, ať tě naučím, jak si povídat s průvodcem? Dozvěděl by ses z první ruky všechno, co potřebuješ. Jakoukoli radu, moudrost, všechno na míru právě tobě, v obrazech a slovech, které snadno pochopíš! Průvodci jsou úžasní! Nemusíš chodit do naší školy!

A jak takový průvodce vypadá? To je nějaký člověk nebo duch? Nebo nějaký bůh?

Průvodce vypadá jako člověk, alespoň já ho tak vidím, ale je celý ze světla, a nesmírně laskavý. Není na něm vůbec nic zlého. Každý člověk nějakého má. Někdo jich může mít i víc. Chrání nás. A kdo chce, může si s průvodcem i povídat! Průvodci mívají nadhled a spoustu zkušeností. Domlouváme se s nimi myslím ještě dřív, než se narodíme na Zemi, podle toho, jaký plán má naše duše. Průvodce i duši spojuje podobné téma, společný zájem, a vzájemná spolupráce mezi duší a průvodcem oba těší a rozvíjí. Nám, jakmile se vtělíme, bývají moudré, milující rady průvodce velmi vhod, zejména ve složitých a zmatených situacích, kdy s námi zmítají emoce a strach, a nevíme, jak se nejlépe zachovat.

To zní velmi dobře!

Takže bys to chtěl? Mám tě to naučit?

Teď?

Klidně!

Budeme k tomu dělat nějaký rituál? Nepotřebuješ kadidlo a svíčky, jako v chrámech?

Ale kdepak. Světelní průvodci jsou velmi milí, jsou ti k dispozici kdykoli!

No, já nevím. Tak proč se mi ten můj, jestli nějakého mám, ještě nikdy sám neukázal? Nejsou takové poradenské služby vyhrazeny jen pro tebe?

Každý má svého průvodce, zopakovala mírně Meritaton. Začínala chápat, jak hluboce Pekshenkareho trápí rozdíl v jejich postavení. Nesměle pohladila chlapce po rameni, a v duchu zavolala Ashtara.

Zhluboka se nadechla, vydechla… a už se před ní z bílé mlhy jemně rýsovaly Ashtarovy pronikavě modré oči, široký úsměv, a modrá uniforma, těsně obepínající jeho svalnaté, urostlé tělo. Občas si za ucho zasunul své velmi světlé, téměř zlatobílé, rovné vlasy, jinak stál před ní klidně, téměř bez hnutí.

Meritaton se na Ashtara usmála a pak tiše poprosila Pekshenkareho, ať chvilinku počká, než se se svým průvodcem domluví, co a jak dál.

Pekshenkare, který Ashtara neviděl, pokrčil bezradně rameny: Jasně, žádný problém! Na chvilku se tu natáhnu do trávy, pak mi dej vědět.

Meritaton mu s úsměvem přikývla, a obrátila se zpátky k Ashtarovi. Prosím, pomoz mi s Pekshenkarem! Chtěla bych ho seznámit s jeho průvodcem! Moc bych si přála, ať se taky probudí do duchovního světa, ať je aspoň trošku jako já…

Ashtar dívku pohladil po vlasech. Moje drahá, určité věci mají svůj čas a řád. Komu nebyl kontakt s průvodci dán do vínku od narození, potřebuje k němu trochu tréninku ve zklidnění.

Je třeba se naučit správně ptát, a pak v klidu naslouchat, nebo hledat odpověď v podobě znamení, jež k nám mohou přijít v průběhu následujících hodin či dnů.

Meritaton si nadšeně poposedla: To je lehké! Já ho to všechno naučím!

O tom, že je to pro tebe lehké, nikterak nepochybuji, milá Meritaton! Ovšem, jak jsem říkal, prvním krokem je vnitřní zklidnění! Zkus naznačit Pekshenkaremu, že chceme-li promluvit s někým, kdo mluví tiše, nemá smysl volat ho na hlučném náměstí plném pokřikujících prodejců. Podobná může být i naše mysl, jedna myšlenka překřikuje druhou… Průvodcův tichý, nevtíravý hlas na nás nenaléhá, nebojuje s ostatními, aby upoutal naši pozornost. Trpělivě čeká, až se zklidníme my sami. Jinak může jeho rada v tom chaosu snadno zaniknout. Zkus svého zahradníka nejprve naučit, jak zpomalit dech. Dej mu za úkol, ať si párkrát denně na pár minut sedne a jen sleduje, jak mu dech proudí nosem, dovnitř a ven… Nechtěj od něj příliš a hned! Moudrost je tichá, soucitná a trpělivá!

Dobře, ale tímhle tempem to vypadá opravdu na dlouho!

Řekl jsem: trpělivá, má milá! Musíme respektovat schopnosti a cestu každé jednotlivé duše!

Já vím…

Nedovol svým touhám a chtění ovládat ostatní. Tvé přání nikdy není jediná dostupná možnost! Vždycky jsou k dispozici nová, zázračná řešení! Usiluj vždy o to, co je pro nejvyšší dobro všech. Jen tehdy tě skutečně potěší dosažený výsledek.

Jestli ho to skutečně zaujme, pokračuje Ashtar, překvapí tě svými pokroky. Bude rychlý, schopný, až nebudeš stačit zírat. Není-li to momentálně cesta jeho duše, bude meditovat jen kvůli tobě. A jakmile zjistí, že ačkoli se snaží, ty jsi otrávená, zklamaná, nechá toho, a zanevře na celé duchovno.

Počkej si na nějakou příležitost, kdy mu názorně ukážeš, jak může duchovní napojení zlepšit život člověka. Nejlépe ho přesvědčíš praktickou ukázkou!

To je dobrý nápad! Děkuji, Ashtare! Vymyslím něco praktického! A budu na něj hodná, trpělivá…

Meritaton se s očima plnýma lásky otočila na Pekshenkareho. V zápalu telepatické konverzace s Ashtarem na něj úplně zapomněla.

Ležel na zádech, tvrdě spal. A trošku chrápal…

2020 © Soňa Siepaková

Ankh. Knihy.

Milovaná Sluncem (audiokniha)

Fantasy příběh Milovaná Sluncem odráží vnitřní proměnu dívky. Ta, díky technikám z mysterijní školy, najde sílu stát se moudrou a mocnou faraonkou. Nechejte se inspirovat…