Milovaná Sluncem: Zahrada
Kapitola 3

Kapitola 3 (Ashtar o dešti) z prvního dílu (Zahrada) audioknihy Milovaná Sluncem od Soni Siepakové

Tento spirituální, fantasy román odráží vnitřní proměnu dívky. Ta díky spirituálním technikám, které se naučí v mysterijní škole, najde sílu stát se moudrou a mocnou faraonkou. Nechejte se inspirovat…

Meritaton běžela divoce přes celou zahradu, od paláce až ke svému oblíbenému mechovému jezírku. Rozevláté vlasy se jí lepily na upocené čelo, rozčileně máchala rukama, jako by si povídala, či spíše se hádala sama se sebou…

Obíhá jedno kolečko bosýma nožkama kolem mechového jezírka… Dýchá zhluboka, až se jí zvedají ramena, třese rukama a občas si i nožkama zadupe.

Druhé kolečko kolem jezírka… A pak třemi dlouhými kroky hop a dřep do chladivé vody. Není tu nijak zvlášť hluboko, takže chce-li být Meritaton alespoň trochu ponořená, musí si sednout na kamenité dno uprostřed jezírka, nebo si lehnout blíž k břehu s hlavou v trávě. Voda není úplně studená, ale díky stínu stromů a vysokých zdí je přeci jen chladivější a velmi příjemná, oproti vodě v jiných částech zahrady, jež je víc vystavená slunci…

Co tu Meritaton tak rozčílilo? Pročpak tady tak běhá? Nějaký nový tanec?

Najednou si děvče v jezírku začalo pobrukovat jakousi melodii. Zvláštní zpěv beze slov, dojemný, jakoby plný obrazů a emocí. Občas skloní hlavu, jako by splývala, a zpívá i přímo do vody. Zatímco se jí bublinky hemží kolem hlavy, zvuk se šíří jezírkem jako delfíní sonar…

Nakonec si Meritaton na chvilinku úplně lehla na dno, se zadrženým dechem, zcela ponořená. A pak honem ven z vody. Líčka spokojeně do růžova, otřepala se jako pejsek, a poodběhla trošku dál od jezírka, mimo stín stromů. Teď musí na sluníčku pořádně uschnout!

Ashtare! Ashtare!

Kohopak to Meritaton volá? Rozplácnutá v trávě malé loučky, hledí přímo vzhůru do nebe. Trošku u toho mhouří oči, samozřejmě. Slunce je téměř nad ní a praží a praží…

Náhle sebou Meritaton trhla a rychle si sedla, jako by ji někdo polechtal. Úsměv od ucha k uchu, kouká na bílé světlo, které se sneslo přímo před ni na louku. Tato koule jemné záře, hustě bílá jako mléčná mlha, je pro cizí, necvičené oči téměř neviditelná. Meritaton v ní však rozpoznává svého milovaného průvodce.

Ashtare! Děkuji, že jsi přišel! Já tě tak ráda vidím! Brebentí Meritaton radostně směrem ke světelnému úkazu, v němž už zřetelně rozpoznává Ashtarovy obrysy těla a tváře. 

Však víš, že je mi velikou ctí a radostí přijít, kdykoli mě zavoláš! Posledních pár týdnů jsi mne trochu zanedbávala! Nechtěl jsem se vnucovat, ať se nečertíš, že tě jen pořád poučuji. Ale vždycky jsem ti nablízku!

Ashtare, pověz mi, mohou lidé regulovat počasí? Hledí Meritaton do hlubokých, modrých očí svého průvodce. Občas se Meritaton stává, že se v nich i natolik ztratí, až úplně zapomene, na co se Ashtara zamýšlela zeptat. A začne samovolně snít. Modré hlubiny ji vtáhnou do překrásných obrazů života na jiných planetách a hvězdách, nebo i jen v jiných místech na Zemi… A jakmile si tam prohlédne či téměř i prožije situace, jež jí jemně objasňují všechno, co si přála vědět, probudí se opět před Ashtarem, který má úsměv od ucha k uchu. Nesmírně ho baví brát Meritaton na výlety…

Dnes má však Meritaton aktivní náladu, ještě se jí nechce snít, ráda by si jen tak povídala.

Ashtare, už dlouho je opravdu veliké horko a vůbec neprší! Pekshenkare usilovně zalévá, až je sám zalitý potem. Naštěstí máme v zahradě závlahové systémy, ale stejně je v nich voda již sotva u dna. Nešel by nějak zařídit déšť?

Má nejdražší, a z jakého základu vychází tvé přání? Nedostatek nebo hojnost?

Prosím? Jak to myslíš?

Pakliže tě trápí nedostatek vody kolem sebe, jsi smutná při pohledu na chřadnoucí rostliny a žíznivá zvířata, pociťuješ lítost nebo možná i strach, přispíváš tím nevědomky k vytvoření ještě většího nedostatku vody a deště.

Aha… Vzpomínám si, kdysi jsi mi povídal, že mé emoce jsou jako filtry, přes které vyzařuji svá přání do vesmíru. Je-li můj filtr momentálně smutný, splnění mého přání by mi mohlo přinést smutek, nebo něco takového… Pochopila jsem to dobře? Když vysílám strach, přitahuji strach. Takže litování přitahuje ještě větší litování?

Přesně tak. Litováním, strachem ani obviňováním se ještě nikdy nic nespravilo.

Ale déšť je přece tak veliká věc! Zasahuje rozlehlé oblasti, připadá mi příliš velký, než aby ho mohla ovlivňovat malinká Meritaton! Přece nemůže pršet jen tam, kde to chci, nebo ano? Přijde déšť, když ho zavolám? A navíc, kdyby přišel, kdykoli si dupnu nožkou, nezpůsobím tím i nějakou škodu?

A zkoušela jsi to už?

Tančící chlapec

Hádej, ty chytrý!

Jelikož tě dnes obzvlášť intenzivně pozoruji, tak vím, že ano. A jsi trošku frustrovaná, že se vše nesplnilo hned, jak jsi očekávala. Mám pravdu?

Hm…

Odkud máš ten nápad, že zpívání v jezírku a bublání do vody přivolává déšť?

Nevím. Myslela jsem, že tím Zemi udělám radost a ona potom zaprší.

A na co jsi u toho myslela?

Jak na co? No zpívala jsem, tak jsem hledala správné melodie, které by se Zemi líbily, které by byly plné lásky…

A řekla jsi Zemi konkrétně, že chceš déšť?

Možná ne. Ale cožpak jí to není jasné?

Očekáváš, že ti Země bude číst myšlenky? Ano, Země cítí tvůj záměr. Jenže pokud, jak tvrdíš, ses soustředila na vysílání lásky Zemi, nemusí to pak nutně znamenat, že Země pochopí, že si přeješ déšť. Nebylo by jednodušší říct jí přímo, že bys ráda, aby pršelo?

Vždyť je už tak dlouho sucho a vedro. To jí musí být nad slunce jasné.

Ty jsi ale mudrlant, Meritaton. Země to nemusí vidět stejně jako ty. I sucho, stejně jako utrpení zvířat, může být občas prospěšné k probuzení lidí! Kdykoli jsou lidé vystaveni něčemu, co je jim nepříjemné – zejména pokud k té situaci sami přispěli svou činností, ať už z neznalosti nebo bezohlednosti – nezbývá jim, než se začít rozpomínat na svou provázanost s přírodou, a začít se chovat odpovědněji, hledat nová řešení. A to může vést k velmi pozitivním změnám ve světě, Meritaton!

Ale nebuď smutná, ty má holčičko nadšená! Přece cítíš sama, jak se Země směje a má velikou radost z tvých písní a tanečků! Ráda ti s tím deštěm vyhoví! Je klidně možné, aby pršelo jen nad tvou zahradou! Ale musíš si to pořádně představit, a pak ten obraz odevzdat, ať se stane, co je pro nejvyšší dobro všech.

Takže jsem si měla představovat déšť nad naší zahradou?

Přesně tak! Chtěla bys, abychom teď spolu doladili tvé předchozí úsilí do zdárného konce?

Když myslíš, Ashtare… Takže opravdu jde přivolat déšť?

Voláš-li ho s láskou, nikoli z vibrace nedostatku a strachu… Voláš-li ho s důvěrou, že příroda ví, co je pro nejvyšší dobro všech… Voláš-li ho otevřená nečekaným řešením, jež se mohou navenek lišit od tvých obrazů, a přesto ti přinesou podstatu tvého přání nebo něco ještě lepšího…

Ano, Ashtare! Ty můj milý rádce! Už teď mám velikou radost a nemůžu se dočkat, až uvidím ta řešení, co budou ještě lepší, než já jsem schopna vymyslet! To je ale napínavé! Pojďme začít! Ukaž mi, jak na to!

Tak si lehni zase do trávy, třeba na záda, jako předtím.

Mám rozpažit ruce?

Uveleb se tak, jak je ti to nejpohodlnější.

Hotovo! Co teď?

Nyní si představuj, co ti budu říkat, zkus se na to plně soustředit. Vytvoříme živý obraz deště obalený krásnými emocemi, a zkusíme ho společně udržet zhruba minutu nebo dvě. Připravena?

Jasně. Tak už?

Právě ti na rameno spadla veliká, mokrá kapka. Rozprskla se a smáčela ti kousek šatů. Jako by na tebe někdo vylil lžíci teplé a hřejivé vody.

Teď ti další přistála přímo doprostřed čela. A další drobounké kapičky se začínají snášet kolem těch velkých. Ty veliké dopadají se žuchnutím, malinké tě lechtají na kůži jako drobounká zrníčka písku. I hlína a rostlinky kolem už jsou celé tečkované tisícem kapiček. Sluneční světlo v nich vykresluje malinkaté duhové proužky a miliony titěrných jiskřiček. Je krásné ležet v tomto teplém, letním deštíku… A nyní se spustil prudký liják. V mžiku jsi mokrá, že by tě mohli ždímat.

Ashtare! Posadila se Meritaton. To je tak živý sen, až mám strach, že když zůstanu ležet v hustém dešti, naprší mi do nosu! Utonu! Neodnese mě to do řeky?

Jsem rád, že jsi neusnula, Meritaton! V klidu si opět lehni, zachráníme tě! Takže leje prudce a hustě, jako z Pekshenkarovy konve. Jenže Meritaton už dávno neleží na louce! Odběhla se včas schovat pod nedaleký dřevěný přístřešek a z bezpečí pozoruje, jak si nárazy větru hrají se šňůrami deště. Vypadá to jako hustá záclona, kterou někdo odhrnuje jednou doleva, pak se vše naklání doprava… Občas se déšť ve větru točí jako by tančil s živelnou, divokou radostí! A ačkoli některé kapky dolétají až do přístřešku, Meritaton si z nich nic nedělá. Nemůže z té fascinující podívané spustit oči!

A není ten vítr nebezpečný, Ashtare? Nepoláme stromy? Nerozmetá záhonky?

Není to ničivý vichr ani uragán, má milá. Nyní zkus můj obraz doplnit. Co tě napadá?

Intenzita toho vodního přívalu se pomalu zmírnila, a nyní už jen mrholí. Jemné kapičky lechtají květiny a melouny rozlezlé po zahradě… Ten předchozí prudký příval dostatečně naplnil jezírka, nádrže i koryta všech zavlažovacích kanálů naší zahrady, a nyní nastává fáze regenerace. Teplý, jemný deštík hladí rozesmáté rostlinky, zvířátka nedočkavě vybíhají z úkrytů! A zatímco deštík ustává, ptáci nalétávají do kaluží, a šťastně se v nich čvachtají. Vzduch je lahodně čistý a osvěžující, a první paprsky sluníčka se opět prodraly skrze mraky… Ashtare, to je tak krásné!

Mám z tebe velikou radost, Meritaton! A během našeho dešťového snu ti, jak vidím, i uschly šaty po koupání v jezírku. Možná by teď nebylo špatné pospíšit si domů na oběd.

Meritaton se zklamaně zakabonila. Já bych chtěla tvořit ještě další obrazy!

Ach, děvče! Máme toho tolik před sebou! Nekonečně mnoho chvil! Utíkej na oběd, a jakmile mne pak zavoláš, zase něco vymyslíme, ano?

Meritaton se neochotně zvedla. Tak jo…

Rozpustila si vlasy, aby jí cestou domů důkladně doschly. Naposledy se podívala do Ashtarových překrásně modrých očí, aby se s ním na chvíli rozloučila…

Vtom jí prudký závan větru vmetl všechny vlasy do očí a do úst. Zatímco si je s prskáním vyndávala ven, sukni ji zvedl vír překvapivě studeného větru. Na obloze se začala kupit mračna.

2020 © Soňa Siepaková

Ankh. Knihy.

Milovaná Sluncem (audiokniha)

Fantasy příběh Milovaná Sluncem odráží vnitřní proměnu dívky. Ta, díky technikám z mysterijní školy, najde sílu stát se moudrou a mocnou faraonkou. Nechejte se inspirovat…