Milovaná Sluncem: Škola (2. díl) Kapitola 13: S Ódinem do hlubin temnoty

Toto je ukázka ze čtyřdílného románu Milovaná Sluncem. V druhém dílu, Škola, navštěvuje hlavní hrdinka, faraonova dcera Meritaton, spirituální, mysterijní školu, kde se žáci učí techniky osobního a duchovního rozvoje, aby s grácií zvládli závěrečnou zkoušku odvahy.

Co si vybavíš, když se řekne slovo tma, Freyo? Vyvolal raději rovnou blondýnku po své levé ruce.

Tma nebo temnota mohou představovat něco zlého, nebo taky jen noc. Když zavřeme oči, taky jakoby vidíme tmu. Takže možná to nemusí být vždycky něco špatného. Přemýšlela nahlas Freya.

Správně. Nic není v zásadě špatné. Některé lidské emoce a úmysly se nám zdají temné, třeba zášť a nenávist, ale i ony jsou v podstatě energií, vibrujícím světlem. Jen se vlní velmi pomalu, takže nezáří jako například láska a radost, které bychom našli na opačném konci emoční škály. Ovšem všechno, co je, je energií stvořitele, bez ohledu na to, jak rychle se to pohybuje. Vnímáme-li tuto jednotu, snižuje to strach z neznáma. Doporučuji vám říkat si tuto větu, až za chvíli slezeme tam dolů:

Jsem součástí všeho, co je. Bůh je ve mně i kolem mně. Jsem součástí světla zdroje, bez ohledu na to, co mne obklopuje. Co věřím, že jsem, to vyzařuji. Co vyzařuji, to si přitahuji. Má realita je taková, jaké jsou mé myšlenky, emoce a přesvědčení. Nic zlého se ke mně nedostane, pakliže jsem si to do své zkušenosti sám nepozval. A pokud chci, ať to odejde, musím nejprve změnit sám sebe. Abych viděl jiné věci, musím já sám začít být jiný.

To se nedá zapamatovat, taková dlouhá věta. Mručel nespokojeně Riád.

Ódin ho povzbudivě pleskl po rameni, až se Riádovi podlomila kolena a zakymácel se. Co vyzařuji, to si přitahuji. Abych viděl jiné věci, musím se já změnit, a stát se jiný. Opakoval mu Ódin.

Jasně, samozřejmě! Hekl Riád a odcouval na konec řady, jež začala sestupovat tmavou chodbou do podzemí. Co nejdál od Ódina. Jenže si tím příliš nepomohl. Ódin se totiž rozhodl jít poslední.

Vidět ve tmě mu zjevně nečinilo sebemenší potíže, a přes Riádovu hlavu hlaholil pokyny, kam zabočit, směrem k prvním, tápajícím studentům. Riád se třásl vzteky, Ódin mu už strašně lezl na nervy.

Naštěstí nešli daleko, vkročili hned do první místnosti v podzemí. Poněvadž si nikdo nepamatoval, zda je to právě ta, v níž byli nedávno s Germainem, postávali všichni u vchodu, jednou nohou na útěku.

Ódin je nemilosrdně nacpal dovnitř. Neexistovalo žádné odmlouvání.


0 komentářů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *